Vertikální zahrady versus mrazivé zimy ve střední Evropě
U venkovní vertikální zahrady je potřeba zalévat i v zimě, pokud teploty několik dnů a nocí za sebou vyšplhají nad nulu. Rostliny totiž spíš uschnou než by umrzly. Před destrukcí mrazem je celé nebo jeich části chrání různé finty, například obsah nemrznoucí kapaliny v pletivech, ne nepodobné známému FRIDEXU. Když ale uhodí holomrazy – a u vertikálních zahrad se nedá počítat se sněhovou pokrývkou – se děje to, že sluníčko rozehřívá nadzemní části stálezelených rostlin a dle fyzikálních zákonů je nutí odpařovat vodu z pletiv. Ale půda/substrát je zmrzlá, kořeny nemají jak vodu načerpat a doplnit deficit v nadzemních částech. Na jaře pak kolikrát vidíme, že škody jsou především na částech rostlin, které trčeli nad sněhovou pokrývkou.
Abychom tyto škody zmenšily, zaléváme rostliny i v zimě, využíváme k tomu období, kdy teplota neklesá pod nulu ani v noci. Je vhodné za tím účelem závlahu nakonfigurovat tak, aby ji nebylo nutné pokaždé pracně vyfoukávat a zazimovávat.
Když vyhodnotím dvě po sobě jdoucí zimy – 2009 a 2010 - na experimentální ploše expozice východní, tak:
- v roce 2009 byl úhyn 35% rostlin, dosazovali jsme 10 %, zbylé nebylo třeba dosazovat, protože místo zabrali okolité rostliny
- v roce 2010 uhynulo 82% rostlin, dosazovali jsme 20% - již z taxonů, které byly příbuzné přeživším, o větší velikosti pro simulaci okamžitého efektu i v exteriéru.
Pro dobré přezimování je potřebné, aby rostliny vstoupily do Zimy dobře zakořeněné-nejlépe vysazené na jaře – a v dobré kondici. Stálezelené rostliny v období oblevy zaléváme právě kvůli nebezpečí jejich uschnutí. Může se totiž stát, že v mrazivých jasných dnech se plocha listu sluncem ohřeje i na 10 stupňů celsia. Rostlinu to nutí k výparu. Ale ze zmrzlé půdy nemůže načerpat vodu. To vede mnohé realizátory k ohřívání substrátu ve vertikálních zahradách různými technologiemi.